My lidé máme s naÅ¡imi nejbližšÃmi pÅ™Ãbuznými spoleÄných mnoho znaků. JednÃm z nich je i to, že na rozdÃl od klasických opic, primáti nemajà ocas. To se může zdát zvláštnà – pÅ™i pohybu mezi stromy by byl pÅ™eci výhodou, jak ukazujà pÅ™Ãklady právÄ› opic. PÅ™esto jej u žádného druhu primátů nenajdeme.
Â
Nenà to vÅ¡ak tak, že by jej nikdy nemÄ›li. KostrÄ samotná pÅ™edstavuje zbytek ocasu, kterým se naÅ¡i vzdálenà pÅ™edkové honosili. Je tedy zajÃmavé se podÃvat, proÄ jsme o nÄ›j, spolu s naÅ¡imi pÅ™Ãbuznými, pÅ™iÅ¡li. U lidà žijÃcÃch na savanÄ› to dává smysl, ale proÄ jej nemajà napÅ™Ãklad Å¡impanzi, kteřà obývajà tropické pralesy?
Â
Â
Důvodem je to, že ve skuteÄnosti pro naÅ¡e dávné pÅ™edky zaÄal pÅ™edstavovat ponÄ›kud nevýhodu. JistÄ›, mohl sloužit jako jakási pátá konÄetina, avÅ¡ak když si primáti osvojili svůj typický způsob chůze, zaÄal pÅ™i pohybu spÃÅ¡e pÅ™ekážet. NavÃc se ukázalo, že dlouhé chápavé ruce a nohy k pohybu mezi stromy naprosto dostaÄujÃ.
Â
I to je důvod, proÄ jedinci se stále kratÅ¡Ãm ocasem byli ÄÃm dál úspěšnÄ›jÅ¡Ã, což nakonec vedlo k tomu, že ocas nakonec postupnÄ› ztratili, až z nÄ›j zbyla jen kostrÄ. Když se pak od ostatnÃch primátů oddÄ›lili lidé, kteřà namÃsto lesa zaÄali žÃt na savanÄ›, ani oni jej nepotÅ™ebovali.
Â
V pÅ™ÃrodÄ› totiž ocas sloužà primárnÄ› k vyvažovánÃ. A aÄkoliv lidé nemajà nejvÃce vybalancované tÄ›lo na svÄ›tÄ›, ocas by nám rozhodnÄ› nepomohl. PodobnÄ› jsou na tom i ostatnà lidoopÃ, byÅ¥ ti jsou na tom s rovnováhou podstatnÄ› lépe.
Â
Â
AÄkoliv tedy hodnÄ› lidà pÅ™emýšlà o tom, jaké by to bylo mÃt ocas, je to v souÄasné dobÄ› pouze fantazie. K tomu, abychom jej my Äi jinà bezocasà živoÄichové zÃskali, nenà evoluÄnà tlak. A dokud tomu tak bude, situace se zkrátka nezmÄ›nÃ.
Â
ÚtÄ›chu můžeme najÃt v tom, že jej prostÄ› a jednoduÅ¡e nepotÅ™ebujeme, podobnÄ› jako Å¡impanzi Äi gorily, pro které by byl dokonce detrimentálnÃ. Jedná se tedy ve skuteÄnosti o evoluÄnà výhodu – alespoň pro danou skupinu živoÄichů.