Přestože to každý ví, tak se na tuto dřinu a nádheru zároveň vydává spousta lidí. Mladých i starých, mužů i žen. Někteří lozí jen pískovec, druzí dělají bouldering a třetí se chtějí vydat na to, co je vlastně vysněným cílem skoro všech. Himálaj a Mount Everest. Kdo tam nechce tak lže. Takže o tom spousta začínajících horolezců sní, ale když pak objeví cenu něčeho podobného, většinou od tohoto cíle upustí. A nemyslíme tím jen finance. Chce to trénink a zase jen a jen trénink. Fyzickou zdatnost, psychickou odolnost. Třeba už při tom, když se dozvíte, kolik vás to všechno bude stát. Půl milionu korun vám asi stačit nebude, i když byly sníženy poplatky za zdolání hory téměř o polovinu.
Zdolání něčeho podobného není rozhodně jednoduchou záležitostí. Své tu hraje samozřejmě fyzická únava, nadmořská výška a pochopitelně i strach. Ten je klíčový. Pokud se domníváte, že na Everestu zahynulo nejvíce horolezců, tak budete zklamáni. Není tomu tak. Toto vítězství, pravda velmi smutné, má hora u nás v Evropě a kde je to číslo kolem pěti tisíc. U Everestu se v současnosti udává „pouze“ přes dvě stě mrtvých. U Mont Blancu je ten problém, že se čísla hodně různí a každý zdroj uvádí jiné.
Možná tu jde jen o podcenění hory samotné. Podcenit něco takového jako nejvyšší hora planety se nevyplácí a myslím, že to ani nikdo nedělá. Kdežto obyčejný evropský krtinec, jak jej někteří „stateční“ nazývají je podceněn velmi často, a proto je tam tak vysoká úmrtnost. Neznalost terénu, neobvyklé změny počasí, nedokonalá výzbroj, to vše se podepisuje na úmrtnosti těch, kteří přišli střechu Evropy poškádlit. A protože jich bylo skutečně hodně, začalo se mluvit o regulaci lidí, kteří budou k výstupu na horu puštěni. Mělo by to být kolem dvou stovek horolezců.
Nuže, vidíte, že některé hobby může i zabíjet. Proto mnoha lidem stačí když vylezou na nějakou tu menší.
