Mít krásný a veliký dům, tak to by si přál asi každý člověk, a to bych nebyla já, abych se také nepřála mít krásný, veliký dům, nejraději někde uprostřed města. Jenomže když jsem tohle někomu řekla, že bych chtěla uprostřed města nějaký krásný veliký dům, tak se mi každý smál. Kdyby to stálo několik milionů a hodně milionů. Třeba klidně i třicet milionů korun. Ano, já tomuhle rozumím a chápu to, protože domy, a to hlavně veliké domy na městě stojí hodně peněz. Když jsem se potom dívala na inzerci, kolik stojí veliké domy uprostřed města nebo na kraji města, tak se mi málem protočily panenky.
Bylo to opravdu hodně peněz. Absolutně jsem netušila, že takhle mohou stát domy tolik milionů. To snad není ani normální! Abych se přiznala, tak jsem byla docela v šoku, tedy spíše hodně v šoku. Vůbec jsem nevěděla, že tohle se může stát. Řekla jsem si, že tedy, kdybych nebyla sama a měla bych partnera, takže by to třeba ve dvou šlo utáhnout. Jenomže kdybych platila jenom sama hypotéku, tak to by asi bylo hodně peněz a nevím, jestli bych tohle zvládla. Ale abych si brala hypotéku na dům anebo na byt sama, tak to asi nepřipadá v úvahu. Když jsem potom viděla třeba moji kamarádku, která vůbec nezvládá splácet, tak jsem si to opravdu hodně rozmyslela.
Řekla jsem si, že nebudu machrovat a nebudu riskovat a raději hypotéku na dům brát nebudu. Že si ji vezmu buďto s partnerem, se kterým budu dlouho žít v bytě anebo když si potom ho vezmu, když jednoduše, potom budeme manželé manželské hypotéky. Podle mého názoru jsou opravdu skvělé. A když chcete veliký dům, tak je nejlepší, když tam stejně nebudete sami. Ve dvou se to lépe táhne. Já sama jsem vždycky chtěla spíše bydlet ve velkém domě, kde budu mít rodinu a hlavně manžela. Protože bez manžela by to asi bylo smutné. Mám ráda oporu a jistotu.
_4.jpg)